Kolej není hotel a Pitěr není Soči

Kolej v Petrohradu je, řekl bych, docela fajn. Docela fajn aspoň v ruském měřítku, což jsem si mohl v posledních dnech snadno ověřit srovnáním se stovkami fotek, tweetů a všelijakých dalších příspěvků ze Soči. Je jasné, že kolej není hotel, což je vlastně ale možná fajn, když si vezmu, že kdyby to byl hotel, pravděpodobně by buď neměl recepci, nebo by neměl podlahu, nebo by neměl wifi (kterou kolej má, protože můj švédský spolubydlící koupil modem už minulý semestr), nebo by nám na hlavu padaly ty tyče, na kterých jsou závěsy. Záchod má náš byt taky jen jeden, asi i proto, že by se do záchodové komůrky dva nevešly, koupelnu má starou, ale teplá voda teče, kuchyň má dobrou, ale trouba nefunguje (prý v ní někdo před rokem nechal pizzu, která vzplála a téměř vypálila byt, po čemž byly všechny trouby preventivně vypnuty, funkční zůstaly jen v několika náhodně vybraných bytech a šušká se, že v jednom z nich v našem křídle byla dokonce spatřena mikrovlnka, ale nevím, co je na tom pravdy). Kuchyň má ještě jednu vymoženost, a tou je evakuační lano, schované v krabičce nad oknem. Podle instrukcí by se měl nebožák, který zůstane v kuchyni uvězněn vinou požáru (třeba od některé ze stále záhadně funkčních trub) nebo nějaké jiné katastrofy upoutat na lanko z krabičky, druhý konec přivázat ke kovovému očku nad oknem (které se mimochodem při pouhém dotyku povážlivě viklá) a po panelové stěně seskákat na ulici. Aby to někdo udělal v sedmém patře, potřeboval by zřejmě dost fyzické zdatnosti, nemluvě o odvaze svěřit svůj život podobnému udělátku. Další drobnou nevýhodou je, že se v krabičce evidentně nachází lano pro jednu osobu, i když v bytě nás je celkem sedm. Rychlejší a odvážnější zjevně vyhrává.

Evakuace pro případ požáru, sedmé patro, fyzická zdatnost a odvaha podmínkou :) #thisisrussia pic.twitter.com/RCF6dShri9
— Vojtech Raiman (@vojtarai) February 6, 2014

Jinak servis je na nejvyšší úrovni, možná i proto, že na koleji bydlí jenom zahraniční studenti a Rus nemá šanci se sem přes dvojitou kontrolu průkazky dostat. V úterý ráno jsem snídal a než jsem od misky křupek přešel k chlebu s marmeládou, byla kuchyň perfektně vypulírována usměvavou paní uklízečkou, včetně vytření podlahy, vycídění sporáku, vynesení odpadků a umytí všudemožně se válejícího nádobí. Inu, inastránců si musí vážit, to je pravda. Zároveň nad námi všemi ale neustále visí Damoklův meč v podobě ceny za porušení pravidel žití na koleji. Pravidla sama o sobě nejsou až tak zajímavá, nepít, nekouřit, nepřenášet nábytek (je přišroubovaný k podlaze), nepřenášet televize (jsou tak velké a těžké, že by je stejně ani dva statní hoši nikam nepřenesli, navíc by stejně nenašli nikoho, kdo by je chtěl přenést, protože se bojíte, že kdybyste je zapli, vykoukne z nich na vás Brežněv, v případě těch novějších Gorbačov. Naše televize tak zaujala čestné místo v koutě za dveřmi, prostě tam, kde nejmíň překáží. A ano, přenesli jsme ji tam...). Trest, který nám teď hrozí je jediný. Deportace. Porušení pravidel se tu řeší tím nejruštějším způsobem, a to přesídlením nepohodlného přenašeče do kolejí v Petěrgofu, dvacet kilometrů od města, kde si každý to přenášení zřejmě rozmyslí. Stalin by měl z náčelníka koleje radost.

Did you break the rules of living in the dormitory? Deportation! Sooo Russian! pic.twitter.com/wRPo8hHZRD
— Vojtech Raiman (@vojtarai) February 7, 2014

P.S. Ten byt mi stejně přišel tak nějak málo... Málo ruský... Tak jsem si dal za úkol ho zruštit. Začal jsem od lednice a magnetka, na kterou jsem narazil ve stánku na Něvském prospektu nemohla chybět. Naše zásoby mléka, párků, kečupu a mražených pelmení teď stráží ti nejvyšší a střídají se, podle toho, z jaké strany se na ně koukáte! Putin, Medveděv, Putin, Medveděv... Prostě bomba!