Jako v pytli

Nejhorší ze všeho nejsou trpaslíci, ale tma. Tma je v Petrohradu všudypřítomná a tma je taky to první, čeho si po příjezdu do Petrohradu všimnete, asi i proto, že když je tma, nemůžete si pořádně všimnout ničeho jiného. Při ranním nebo večerním pohledu z okna se zdá tma ještě tmoucnější tím, že na řadě ulic, pokud to nejsou vyloženě ulice hlavní, není pouliční osvětlení. Petrohraďané vypadají na tmu zvyklí a pohybují se v ní jako mrštné kočky, našinci ale přeci jen poněkud komplikuje život. Třeba včasné vstávání se tu jeví poněkud složitým úkonem, nejen díky tomu, že časový posun dělá své (i když jsou to jenom tři hodiny), takže chodíte spát nejdřív ve dvě a když chcete vstát v devět, je to jako by doma bylo šest, ale taky proto, že v těch devět je ještě pořád tma jako v pytli. A když náhodou chcete vstát až v půl desáté, tak je pořad tma jako v pytli. Takže radši vstáváte až v půl jedenácté (pokud od jedenácti nemáte školu), kdy už se aspoň trochu rozední. I přes „rozednění“ ale zůstává pořád tma, a to i přesto, že je oficiálně světlo. Petěrburské světlo je mdlé, nevýrazné, nedostatečné a nehezké, prostě vůbec není jako světlo u nás doma. Světlo má být pro to, aby v něm bylo něco vidět, a ne pro to, aby si jen tak naoko hrálo na světlo, a přitom bylo ve skutečnosti spíše příšeřím. V petrohradském světle se nedá fotografovat („a proč jako chodíte po městě jenom v noci?“) a v petrohradském světle se nedá hrát fotbal ani v poledne, pokud nechcete ztratit třeba balon nebo spoluhráče. Dny ubíhají děsivě rychle, protože než si uvědomíte, že se vlastně nikdy nerozední, a konečně vstanete a nasnídáte se, je skoro čas oběda, ale přeci nebudete hned po snídaní obědvat, takže čekáte, až budete mít hlad, a když dostanete hlad a naobědváte se, tak už je pozdní odpoledne (samozřejmě se už viditelně stmívá), zajdete na nákup, abyste měli co večeřet, navečeříte se a je úplně večer. Uvnitř v budovách je taky tma. V našem bytě v kuchyni je sice lustr se třemi svítidly, funguje ovšem jen jedno a když se pokusíte namontovat žárovku do druhého či třetího, začne se z nich podezřele kouřit. Přímo v našem pokoji jsou na lustru svítidla hned čtyři a fungují celá dvě z nich, tma je tu ale stejně. A to ani nemluvím o tom, že sluníčko jsem naposledy zahlédl před deseti dny a podle předpovědi není šance, že bych ho alespoň v budoucích dvou týdnech viděl. Pak se nedivte, že Rusové pijí. Navíc, když je tu lahev vodky za 140 rublů, což je méně, než kolik ve většině hospod stojí půllitr piva...

Kdyby byl car Petr co k čemu, tak si své hlavní město postaví někde u Černého moře. Pravda, Severní válka by kvůli tomu poněkud postrádala smysl a přes úžiny a kolem Gibraltaru by to měl k severoněmeckým a holandským přístavům taky daleko, ale aspoň by měl svoje město někde, kde je světlo a teplo. Vždyť se podívejte na Soči, jak si tam v plavkách a žabkách užívají zimní olympiádu...