Zajímavým jevem, u nás poměrně málo vídaným, v Petěrburgu (a nedělám si iluze, že ve zbytku Ruska ne) ovšem všudypřítomným, je množství rad a pokynů, občas hraničících, nebojím se říci, téměř až s peskováním. Tajemný hlas vám ve městě radí a nabádá vás téměř na každém rohu. V autobusech a trolejbusech jste tak každou třetí stanici od ženského sopránu pokáráni, abyste byli rozumní a přecházeli na přechodech jenom na zelenou (protože jak jsem z dosavadní zkušenosti zjistil, na zelenou je alespoň částečná šance, že auto před přechodem zastaví), na každé stanici jste pak upozorněni na to, že je ve voze umístěn nový elektronický systém, ke kterému musíte přiložit svou tramvajenku (podle opotřebovanosti svítících krabiček je systém nový už minimálně tři, čtyři roky, pokud tramvajenku nepřiložíte, stejně vám ji přijde konduktér zkontrolovat, pokud jedete načerno, hrozí vám při platbě na místě pokuta sto rublů – celých 57 korun). V metru jste pak nabádáni k ostražitosti hlubokým zvučným mužským hlasem nejen ve chvíli, kdy se zavírají dveře, ale rovněž jste na každé druhé stanici vybízeni k tomu, abyste byli „bditelní“ a neváhali napráskat strojvedoucímu, dozorci stanice nebo policistovi nejen o samotě stojící zavazadla, ale i podezřelé a neobvyklé chování vašich spolucestujících. V metru je vám rovněž velmi často připomínáno, abyste uvolnili místo těhotným ženám, starým lidem, invalidům a maminkám s dětmi (tatínkům ne), což zní humorně obzvláště v prázdných vlacích. Na každé konečné stanici jste pak přirozeně upamatování na to, abyste na sedačce nezapomněli své doklady, jako by si je snad byl někdy někdo na sedačku odkládal. Samostatnou složkou jsou pak motivační slogany ve fitness naproti našim kolejím. My z Chodova, kteří z posilovny známe jen legendární reklamu „Alpecin, nebo sbohem vlasy!“, upozorňující nás na to, že bychom si měli začít chránit svou čupřinu dříve, než bude pozdě, zjevně nejsme na něco podobného zvyklí. Nápis typu „Člověka nesoudí podle oděvu, ale podle jeho fyzické připravenosti – trénuj!“ nebo „Kuře je silné křídly, člověk je silný svaly – trénuj!“ pak dokáže vyvolat úsměv během nejednoho cvičení. Jediné, co postrádám, je zapojení určité politické a společenské uvědomělosti. Jak hezky by znělo kupříkladu „sedlehy za světové přátelství“, „tuž se na benchpressu, posílíš mír“ nebo „dřepy proti hladomoru“!
Komu ale prozměnu nechybí podobný typ politicko-světonázorového uvědomění je místní zelenina, vejce a zejména pak rýže. Zatímco mně, prostému chlapci z postkomunistické země bývalého socialistického bloku vycházejí místní zjevně stále ještě ideologicky spřízněné potraviny vstříc a vaří se vždy příkladně, že by za to zasloužily vyznamenání, mému kanadskému spolubydlícímu, který je na první pohled k nerozeznání od Američana (proto možná ta lehká světonázorová dezorientace místní potravy), se rýže pod rukama mění v kaši, vejce se nevaří nebo naopak vybuchují silou výstřelu z Aurory a zelenina se na pánvi připaluje a drží jak železná opona. Pokusil jsem se nadhodit, jestli to není prostě tím, že on neumí vařit, zatímco já trošku ano (čímž jsem přibližně zdesetinásobil úroveň mého skutečného kuchařského umu), proti čemuž se on ale ostře ohradil tím, že doma si svou kapitalistickou zeleninu a vejce na imperialisticko uvaří bez nejmenších problémů. Tak doufám, že ho postsovětské potraviny brzy vezmou na milost, částečně proto, že je mi ho při pohledu na jeho rýžovou kaši, kterou si nedopatřením navařil nejméně na týden dopředu, trochu líto, a částečně proto, že po sobě nemyje nádobí, takže kdo to má pak drhnout za něj, když ten hrnec potřebuje.
Když už jsme u těch rad: Pokusil jsem se na vás, čtenářích, alespoň vydělat, když už mě nikdo nepochválí za téměř pravidelné zpříjemnění večera, a zapojit se do programu Google AdSense, který by na můj blog přidal reklamy, na které byste vy se zaujetím klikali. Bohužel mi přišla zdvořilá odpověď, že Google nemá dostatek informací a reklamy na můj blok zařadit nemůže. Navrch přidal pár rad a tipů, vybírám nejužitečnější z nich:
Umístit na blog dostatečné množství textu.
Neumisťovat na blog prázdné stránky.
Blog by měl obsahovat celé věty a odstavce, nikoli pouze slova nebo nadpisy.
Schváleny nebudou stránky jejichž většinu tvoří pouze obrázky, videa nebo animace ve formátu Flash.
Zpřehlednit blog tak, aby v něm jeho čtenáři snadno našli, co hledají.
Až prý provedu všechny navržené úpravy, mohu se znovu přihlásit.
Takže se od zítřka můžete těšit na přehlednější blog, na kterém najdete celé věty, sem tam i odstavec, dostatek textu, méně animací ve formátu Flash a hlavně méně otravných prázdných stránek!
Komu ale prozměnu nechybí podobný typ politicko-světonázorového uvědomění je místní zelenina, vejce a zejména pak rýže. Zatímco mně, prostému chlapci z postkomunistické země bývalého socialistického bloku vycházejí místní zjevně stále ještě ideologicky spřízněné potraviny vstříc a vaří se vždy příkladně, že by za to zasloužily vyznamenání, mému kanadskému spolubydlícímu, který je na první pohled k nerozeznání od Američana (proto možná ta lehká světonázorová dezorientace místní potravy), se rýže pod rukama mění v kaši, vejce se nevaří nebo naopak vybuchují silou výstřelu z Aurory a zelenina se na pánvi připaluje a drží jak železná opona. Pokusil jsem se nadhodit, jestli to není prostě tím, že on neumí vařit, zatímco já trošku ano (čímž jsem přibližně zdesetinásobil úroveň mého skutečného kuchařského umu), proti čemuž se on ale ostře ohradil tím, že doma si svou kapitalistickou zeleninu a vejce na imperialisticko uvaří bez nejmenších problémů. Tak doufám, že ho postsovětské potraviny brzy vezmou na milost, částečně proto, že je mi ho při pohledu na jeho rýžovou kaši, kterou si nedopatřením navařil nejméně na týden dopředu, trochu líto, a částečně proto, že po sobě nemyje nádobí, takže kdo to má pak drhnout za něj, když ten hrnec potřebuje.
Když už jsme u těch rad: Pokusil jsem se na vás, čtenářích, alespoň vydělat, když už mě nikdo nepochválí za téměř pravidelné zpříjemnění večera, a zapojit se do programu Google AdSense, který by na můj blog přidal reklamy, na které byste vy se zaujetím klikali. Bohužel mi přišla zdvořilá odpověď, že Google nemá dostatek informací a reklamy na můj blok zařadit nemůže. Navrch přidal pár rad a tipů, vybírám nejužitečnější z nich:
Umístit na blog dostatečné množství textu.
Neumisťovat na blog prázdné stránky.
Blog by měl obsahovat celé věty a odstavce, nikoli pouze slova nebo nadpisy.
Schváleny nebudou stránky jejichž většinu tvoří pouze obrázky, videa nebo animace ve formátu Flash.
Zpřehlednit blog tak, aby v něm jeho čtenáři snadno našli, co hledají.
Až prý provedu všechny navržené úpravy, mohu se znovu přihlásit.
Takže se od zítřka můžete těšit na přehlednější blog, na kterém najdete celé věty, sem tam i odstavec, dostatek textu, méně animací ve formátu Flash a hlavně méně otravných prázdných stránek!
Čtěte blog, utužíte družbu!
Žádné komentáře:
Okomentovat