Když to zatím vázne na Krymu, udělali si Rusové souboj armád alespoň na ledě. Jak jinak nazvat, když na sebe v prvním kole play-off KHL narazí SKA Sankt Petěrburg (СКА – Спортивный клуб армии – Sportovní klub armády) a CSKA Moskva (ЦСКА – Центральный спортивный клуб армии – Centrální sportovní klub armády) a na ledě se tak střetnou kamándy z měst, mezi kterými je rivalita směle srovnatelná s tou mezi Prahou a Brnem, obě s rudými hvězdami na prsou (tedy donedávna, než SKA nahradila rudou hvězdu na prsou fešným nápisem „Leningrad“, oficiálně jako vzpomínku na to, jaké to bylo super před sedmdesáti lety, když skončila blokáda města Němci).
Blog jsem nikdy nechtěl psát nějak moc osobně, ale na tomto místě si to neodpustím. Armádní zápas byl jednoznačně tím nejlepším, co jsem zatím za svůj více než měsíc v Petrohradu viděl. Ono tedy sice není moc s čím srovnávat, doposud jsem tu zažil kratochvíle jako jízdu metrem, jízdu trolejbusem (což už je zajímavější, protože trolejbusy doma nemáme), nákup jízdenky na MHD (jednoznačně největší konkurent hokejovému zážitku), nákup pastilek proti kašli, nákup sportovní obuvi, nákup a jednou jsem šel do prádelny, ale bylo pro nemoc zavřeno. Na druhou stranu jsem ale viděl i Ligu mistrů a ta se ve srovnání s hokejem může jít bodnout, obzvláště, ale nikoli výhradně proto, že na fotbale je zima, zatímco na hokeji teplo. SKA sídlí v „Ledovém dvorci“, postaveném uprostřed panelákového sídliště pro mistrovství světa v hokeji 2000 (které mimochodem vyhráli Češi v sestavě s velikány Dopitou, Špaňhelem nebo Vlasákem, i když ten vlastně pořád ještě hraje) s kapacitou něco lehce přes 12 tisíc diváků. Bohatě to stačilo, nestavěli si halu pro 18 tisíc, aby pak nevěděli, co s ní. I když ona by se v Petrohradu i ta hala pro osmnáct uživila, protože zápasy SKA jsou až na řídké výjimky kompletně vyprodané a nějakých dvanáct a půl tisíce Petrohraďanů si tak na začátku s chutí zapěje ruskou hymnu, po gólu zazpívá Kalinku a ke konci provede mexickou vlnu, které tu říkají vlna něvská.
Na 8. března vycházel Mezinárodní den žen, to znamená, že se samozřejmě mohutně blahopřálo, ženám zapěl o přestávce armádní soubor přímo na ledové ploše a v polovině třetí třetiny odvrátil zraky všech dvanácti tisíc fanoušků od hokeje směrem do sektoru 203 jakýsi mladý muž, kterému plyšový kůň v dresu předal mikrofon, aby muž následně svou přítelkyni podaroval květinou a prstenem a požádal ji o ruku. Petrohrad dal v zápase pět gólů a ani jeden z nich, a to ani ten Červenkův, který byl objektivně nejhezčí, neměl takový aplaus jako toto veskrze romantické gesto na veskrze mnohem méně romantickém místě. Jediným negativem místního hokeje je tak fakt, že s pivem ani s jinými nápoji či občerstvením nesmíte na tribuny. Pokud tak máte o přestávce chuť třeba právě na to pivo (překvapivě na poměry hokejových stadionů a ve srovnání se zbytkem města poměrně laciné), uplynou minimálně dvě třetiny přestávky, než vystojíte frontu, a následně máte pár minut na to, abyste do sebe pivo hodili a dostali se zpět na místa, nechcete-li přijít o některý ze zajímavých momentů úvodu následující třetiny. Propašovat nápoj dovnitř je přes dvojitou ochranku u vchodů do sektorů téměř nemožné a i když se vám to podaří a někdo vás poté zahlédne pokradmu usrkávat, budete, jak vím ze zkušenosti nejmenovaných kolegů-spolužáků, nemilosrdně vyvedeni.
Žádné komentáře:
Okomentovat